Medvědí dobrodružství

Milí přátelé, tento školní rok bude pro některé medvědy posledním před vstupem do základní školy. Proto zde budeme s kolegyní přidávat vtipné a veselé příběhy, které se v naší téměř chlapecké třídě dějí. 🤣Věříme, že se pobavíte, zasmějete, rodiče budou šifrovat, zda právě jeho dítko má hlavní roli.

Když mám štěstí na skvělé rodiče, pak práce pro mě není prací, ale zábavou 🥰Uč. Zdeňka


V týdnu od 11.10. – 15.10. 2021 jsme se věnovali pokusům, experimentům, neboť 22.10. pojedeme do DOV, kde budeme aktéry programu „kouzelný oxid“. Do celého týdne jsem se rozhodla důmyslně vpravit i výtvarnou část „barevný podzim“. Na internetu nacházím spoustu fotek  spokojených učitelek pyšnících se skvělými výtvory malovanými obyčejnou pěnou na holení. Mé srdce zaplesá :to je ono, jdu do toho!!

Děti sedí způsobně kolem ubrusu rozdělené na dvě skupinky. Vytahuji pěnu na holení a tážu se : „co myslíte děti, co to je?“

Už vidím les rukou nahoře. Vybírám kloučka, který odpoví : „to je voňavý sprej“.

Jen malou chvíli bojuji s tím, že si pěnou postříkám krk, přece jen ten bílý límec by se špatně smyl.

Ne, děti, to není sprej, to je pěna na holení. Víte na, co se používá? A už křičí jeden přes druhého : „taťka si tím holí vousy“.

V tom se přihlásí blonďatá holčička a hned mi nahlásí, že si pěnou mamka holí nohy.. Jj. Jsou to zvídavé děti. 🤣🤣

Jdeme na to. Doprostřed ubrusu jsem dala velké víko od krabice, dokola misky s barvami. Ještě jsme nezačali a už vidím téct zelenou barvu, do které někdo kopl. Toto pěkně začíná. Nastříkám oběma skupinám pěnu a vyzvu je, aby si barvičky štětcem libovolně nastříkali na pěnu. Jde nám to skvěle, všichni zaujatí prací.

Další barva se převrhla.

Zkoušíme obtisknout bílou čtvrtku do pěny. Slyším výskot a nadšení. Podaří se mi obtisknout asi jen 6 papírů. Jásot sílí, nestíhám utírat barvy, stírat pěnu ze čtvrtky. Dávno pěna není sněhově bílá..

Dávno nemám bílé ponožky..

Děti mají malovat prstem. Malují celou rukou, i rukou kamaráda. Pohledem zjišťuji, že jedna skupina má pěnu všude. Opravdu všude.

Snažím se zachránit výkresy, děti by pomalovaly i je. Hlavou mi bleskne, teď by mohlo přijít vedení a jsem bez práce. 🤣🤣Chvíli to klubko dětí, barev, pěny pozoruji a usmívám se..

Ponožky se vyperou, tepláky se vyperou, pěnu z tváře umyjeme, třídu uklidíme. Ale to štěstí a radost dětí je k nezaplacení.  A to vždycky stojí zato 👍👍


6. 10. 2021 Náš 2. Výlet – Planetárium Ostrava

Vyražíme poměrně brzy, od školky jedeme v 7:45h. Svačinku máme opět ze školky, pití mají všichni.

Na místě jsme rozdělení na dvě třídy, my jdeme stavět ze stavebnice, květinka jde na prohlídku Planetária. Po stavění vesmírných raket, stanic, teleskpů se vydáváme svačit. Svačíme uvnitř a celkem nezvykle dlouho. Loupák zvládnou i nejedlíci, asi se ráno nesnídalo.

Po svačině jdema na exkurzi. Koukám na hodinky a zjišťuji, že máme cca 10min než začne program. Nic nestíháme. Dva chlapci visí na dalekohledu, zbytek sleduje „nácvik pohybu“ ve vzduchoprázdnu. Vystřídají se jen 3, není čas Karkulka už začne.

Program je zajímavý, poutavý, všichni se zapojují a sledují. Jsem překvapená, že nikdo nevyrušuje, neskáče.

Po programu máme opět jen 10 min. Zkusíme jít jinou stranou, než původně. Přicházíme před kameru, která nás snímá jako termo kamera. Děti skáčou, výskají. Já tančím, Iva tančí, všichni tančí. 💃

Přicházíme k zrcadlovému labyrintu. Ouha, všichni najednou vyběhli. Slyším narážení do zrcadel. Neslyším pláč. Je to dobré.

Opět křičíme. Stojím na začátku bludiště a fotím děti, které vběhnou, narazí a hned vyběhnou. Všichni se smějí. Já si představuji, jak by to vypadalo, kdyby to bludiště bylo větší a složitější. Už se nesměji. 🤣🤣


Týdenní téma IZS – práce policie a hasičů.

Přes whatsapp žádám rodiče o spolupráci, zda mají chlapci nějaké hračky, kostým, knihy týkající se policie. Maminky okamžitě reagují a nabízejí vše, co kluci doma mají. Jedna maminka mi příslíbí pomoc, až si ráno klučík prohrabe pokojík. 😉

Druhý den téměř všichni nosí, co doma našli. Až jsem překvapená, že můžeme z předmětů složit zásahovou jednotku.

Povídáme si společně o práci policie, ukazujeme obrázky stejnokroje a já jim vysvětluji, proč musí mít zbraň, vestu, pouta.. Tak jim říkám, že policie jede zasáhnout třeba proti zloději do banky.. Kluci poslouchají, ani nedutají.

Druhý den jim dovolím, že si mohou hrát na policisty. Zloděj si staví opevnění a už to jede. Tlupa policistů ve zbroji přepadává banku, kde se směje zloděj, jenž na zásahovou jednotku háže granát.

Ouha, nějak se to zvrhlo. Musím zakročit. Kdo je zasažen granátem počítá do 10, až poté se může dát do akce.

Je to mela. Přece jen se povede asi 10 policistům zatknout zloděje a odvést do vězení. Uff, ještě, že tak.

Kluci jsou nadšení. Holky jsou nadšené. Ve třídě si nikdo nekreslí. 🤣

Na konci týdne chtějí být všichni policisté. Všichni chtějí zatknout zloděje z banky. 😉


Náš první výlet. Pojedeme do lesního parku Klimkovice Hýlov.

Ranní scházení v šatně. Kontrolujeme dětem batůžky, zda mají pití, pláštěnku, kapesníky, přidáváme svačinku a banán ze školky. U někoho nacházíme plyšáky, které fakt nemůžeme vzít na výlet. U nikoho jsme neobjevily řízečky s chlebem (škoda, dala bych si) tak zavíráme batohy a jdeme na autobus.

Jsme na místě. Pan řidič nám ukazuje, kde je lesní park, radí, že kousek je malý bazén, kde se dá chodit boso. To neměl před klukama říkat. Už neslyšíme nic jiného, než  „kde je bazén, kdy půjdeme plavat“. Děti obě paní učitelky ubezpečují, že jdeme do lesa a k bazénku dojdeme, jen když budeme mít čas. (nebudeme 😉) Ukecaný hošík se jen tak nevzdává. A pořád prosí a slibuje. Kluci se mezi sebou baví, “ jak je asi velký, jakou má barvu..“ Jiný šikula je však zklame a řekne „vždyť nemáme plavky“.

Já na to „přesně“

Ukecánek se nevzdává a pohotově mě dostane „já se nechci koupat, já si chci umýt nožičky.“

Určitě si dovedete představit 13 chlapců a 6 holčiček jak si „jenom“ umývají“ nožičky 🤣🤣.

Pokračujeme dál. Celá třída poslouchá pravidla, jak se budeme chovat v lese. Kolegyně Iva trpělivě, ale důrazně opakuje, že nebudeme křičet, nebudeme na různé sochy a průlezky lézt všichni a že půjdeme s kamarádem ve dvojici.

Vcházíme do lesa, u první cedule jsou všichni způsobně s kamarádem. To se však mění u první dřevěné sochy, která je oblepena téměř celou třídou 😉 a ano řveme celou dobu našeho pobytu 🤣.

Svačina. Vytahujeme banány, někomu pomáháme, někdo zvládá sám. Ani se nenadějeme a třem dětem se banán válí po zemi. No nevadí, máme navíc, tak se podělíme. Někomu teče batoh, jiný má snad krosnu, protože bych ho měla velký i já.

Chlapci jdou čůrat. Dostávají upozornění, že každý sám, les je velký. Než to kolegyně dořekne, má jeden počůrané boty od jiného. No nevadí, jdeme dál.

Má představa, jak budeme objímat stromy a dotýkat se kůry a relaxovat vezme za své, neb děti už dávno nejdou ve dvojicích, ale putují lesem v nějaké smečce.

Nevzdávám se. Nějaký pozitivní počin prostě musíme vykonat. Přicházíme na mýtinu. V jedné části je seskupení více stromů blízko u sebe a všude kolem dokola hromada větví, větviček. Svoláváme smečku k sobě. Teď se ukáže jaká jsem učitelka.. 🤣😉

Já: “ Děti, pokusíme se všichni postavit zvířátkům na zimu domeček. Doneste větve, větvičky a uděláme pořádný úkryt.“

A najednou, děti jsou potichu, pobíhají po lese a všichni nosí větve. My s kolegyní fixujeme základnu a děti pracují společně. V jednu chvíli chlapci nosí obří klády, které tahají 3 dohromady, až ve mně hrkne, zda někde nerozebírají chatu 🤣🤣

Dílo se náramně povedlo, půl hodiny byl v lese klid. A to konečné nadšení, když se nám to povedlo. Třeba tím opravdu zachráníme lesní zvířátko. 🥰

Stálo to za to.


Začátek září.

Znáte to všichni. Ráno tak tak stíhám tramvaj, natož upravit dokonale svůj zevnějšek. Ani si nevšimnu, že dnes nejsem nalíčená.

Děti se ráno scházejí a mě ani nepřijde, že si mě podezřele prohlížejí. Nevydrží to černovlasý klučík a zeptá se mě : „paní učitelko, ty jsi nemocná?“

Já :“ne, pročpak?“

ON: „vypadáš jinak. Nemáš namalované oči a obočí jako jindy “

Já : hrkne ve mně, neb mi dojde, jak asi vypadám 🤣. A ptám se :“ tobě se nelíbím? Zde čekám chlapcovo ujištění, že se mu samo líbím i nenalíčená, načež mě hned spraží: “ nejsi to ty, tak se zítra namaluj“. Usmívám se nad tím, protože si najednou uvědomuji, že čas rychle pádí. Tomuhle malému kloučkovi jsem před téměř 4lety měnila pleny ve Sluníčku a odnaučovala dudlík a on mě teď vnímá jako ženu 🥰.

 

Odloučené pracoviště Klegova 4Navštívit stránky